Něco o sushi

Běžné sushi ráno

Otravný budík mě vytrhuje ze spánku. Otvírám oči a chci jím mrsknout skrz potemnělou místnost. Místo toho ale zaklapávám nekonečný jekot a mátožně vstávám. Následují činnosti, které znají všichni pracující vstávající brzo ráno do práce. A hurá na autobus.

Projížďka ranním Brnem  přidá každému na náladě. Když už mě to ustavičné popojíždění pomalu přestává bavit, naštěstí zastavujeme před naší kuchyní.

Převléknutí do pracovního je dílem okamžiku. Ještě náležitě vydrhnout ruce mýdlem a rozveselit nepřívětivé šero v kuchyni. Pak už přichází ta nejdůležitější část při výrobě sushi – rýže. Možná se tomu divíte, ale ta malá bílá zrníčka jsou alfou i omegou každého našeho výrobku; bez skvěle připravené rýže by nebylo skvělého sushi, neboť špatný základ by nezlepšily sebekvalitnější plátky masa.

Kdo jste někdy vařili rýži, dozajista víte, že se nejdříve musí proprat; i kdyby byla jen ve varném sáčku.. A jelikož nám na kvalitě rýže opravdu velmi záleží, musíme ji samozřejmě umýt pořádně … a proto každé ráno, den za dnem, musíme nořit ruce do ledové vody. Stejně jako dnes.

‚Jen by mne zajímalo, proč je tady taková zima? Že by nám nefungovalo topení?‘

Po několika chvilkách, kdy mi zkřehlé prsty roztávaly pod proudem horké vody, dám rýži vařit.

Rýže se nám vaří, tak si chvilku odpočineme. Jednou z nejlepších relaxací je zjištění, že den před tím všem chutnal losos a je tedy třeba naporcovat čerstvou rybu – nikdy byste nevěřili, kolik má takový losos drobných, kluzkých kostiček. Pro naše zkušené kuchaře je však i tento oříšek otázkou několika tahů velmi ostrým nožem. Zbývá nám tak spousta času a můžeme se ještě navíc uvolnit při porcování makrel, tuňáka či jiných plodů slaných i sladkých vod, které tak máte rádi. Ale dost bylo odpočinku.

Víte v čem spočívá tajemství sushi rýže? No přece v její v lepivosti. A víte jak jí dosáhnout? Nevíte? Spousta dobrých restaurací, kde vám občas uválí nějaké to nigiri, se domnívá, že rozvařením rýže. Tak těm určitě nevěřte. To tajemství spočívá v přísadě, kterou si každý sushi mistr střeží jako oko v hlavě – no, možná i víc, bez jednoho oka by se snad i obešel. Chtěli byste vědět, co je tou tajnou přísadou? Klidně vám to povím; já totiž nejsem žádný sushi mistr (a pokud jste jen trochu zvídaví, stejně byste na to přišli sami). Tou tajemnou a mýty opředenou položkou je sushi ocet, jenž se do rýže musí zapracovat. Avšak samotné zapracování je svým způsobem magie a kouzla se přeci nikdy neprozrazují, dám vám proto jen dvě dobré rady, jenž jsou ověřeny dlouhou praxí:

1.         Ten, kdo nosí brýle a bez nich by se netrefil ani do dveří, není vhodným kandidátem na „zapracovávače“.

2.         Na práci s vějířem jsou třeba svaly z ocele.

Tak a konečně mám všechno hotovo a může se v klidu na chvilku posadit. Dva kroky k židli, požitkářský výdech úlevy a … a zvoní telefon. Letmý pohled na hodiny mluví za vše; jedenáct hodin a první z vás by si dozajista rád objednal naše skvělé sushi.

„MOMO sushi, dobrý den, u telefonu…“

Michal